Kdysi jsem přišla o všechno, co mě definovalo. A v té ztrátě našla všechno, na čem skutečně záleželo.

O manželství, o střechu nad hlavou, o práci. O jistoty, které mi dávaly pocit bezpečí. A spolu s nimi i o obraz toho, kým jsem si myslela, že jsem.

Tehdy mi došlo, jak hluboce jsem spojovala sama sebe s rolemi, vztahy, prací a jistotami zvenčí. A co nemá pevné základy, začne se časem rozpadat. Nejen navenek, ale i zevnitř.

Byla to nejtěžší zkouška mého života. Ne proto, že by se nedala přežít. Ale proto, že se rozpadal příběh, který jsem sama vytvořila a věřila, že jsem to já.

Můžete si myslet, že žijete svůj osobní příběh, ale ve skutečnosti to může být nenaplněný příběh vaší matky, příběh hodné holky nebo trauma z dětství.

Dnes vím, že jsem v té ztrátě našla všechno, na čem skutečně záleželo. Co mě dnes vede, dává mi sílu, přináší energii, vnáší radost a hluboký smysl.

A pokud i ty teď něco ztrácíš a cítíš se zmatená, smutná nebo prázdná, věř mi, že to není konec.

Je to začátek návratu. K sobě samé. A ten stojí za to prožít až do konce, co myslíš? Jsem tu pro tebe.