Kdysi jsem přišla o všechno, co mě definovalo.

O manželství, o střechu nad hlavou, o práci. O jistoty, které mi dávaly pocit bezpečí. A spolu s nimi i o obraz toho, kým jsem si myslela, že jsem.

Tehdy mi došlo, jak hluboce jsem spojovala sama sebe s rolemi, vztahy, prací a jistotami zvenčí. A co nemá pevné základy, začne se časem rozpadat. Nejen navenek, ale i zevnitř.

Byla to nejtěžší zkouška mého života. Ne proto, že by se nedala přežít. Ale proto, že se rozpadal příběh, který jsem sama vytvořila a věřila, že jsem to já.

Můžete si myslet, že žijete svůj osobní příběh, ale ve skutečnosti to může být nenaplněný příběh vaší matky, příběh hodné holky nebo trauma svého dětství.

Dnes vím, že jsem v té ztrátě našla všechno, na čem skutečně záleželo. Co mě dnes vede, dává mi sílu, přináší energii, vnáší radost a hluboký smysl.

A pokud i ty teď něco ztrácíš a cítíš se zmatená, smutná nebo prázdná, věř mi, že to není konec.

Je to začátek návratu k sobě samé. A ten stojí za to prožít až do konce, co myslíš?

Pokud jsi prožila něco podobného a nechceš to už prožívat dál, jsem tu pro tebe, protože já už mám tuhle cestu vyšlapanou a tobě ukážu zkratku. 🙂