Hra (na) Boha

Jdu na konstelační setkání. Je nás tentokrát sakra málo, a to nemám ráda, protože se neschovám v davu. O co míň nás je, o to hlubší téma jde. Konstelace se rozjíždějí a já naciťuji svou vedlejší nevýraznou roli. Je mi v ní moc dobře, ne však na dlouho. Dostávám úkol: „Budeš hrát Boha,“...

Jak začaly přicházet vhledy

„Ty žiješ jen ve své hlavě,“ slýchávala jsem často na různých seminářích, akcích či konstelacích zaměřených na osobní rozvoj. Nechápala jsem. Vnímám přece i srdcem, tělem, mám emoce, jsem vnímavá. „Nemají pravdu,“ smetla jsem lehce celé téma ze stolu. Až jednou. V krizi, samotě, na totálním dně. Ležím v slzách na zemi,...

Taková nenápadná modlitba…

Žiji normálním poklidným životem, mám všechno, co jsem si kdy přála. Rodinu, krásné zdravé děti, bydlení, práci se slušným výdělkem, pravidelné dovolené. A přesto cítím nespokojenost. Tam uvnitř. Proč? Není důvod. Odháním tu vtíravou myšlenku. A najednou se slyším, jak pronáším nenápadnou modlitbu: „Bože, prosím,...