Jak dosáhnout vnitřního míru, když mnou cloumají emoce?
Tenhle příspěvek vlastně vznikl z popudu jedné diskuze na Facebooku, ve které stál tento citát:
Vnitřní mír začíná v okamžiku, kdy se rozhodnete, aby jiná osoba nebo událost nemohla ovládat Vaše emoce.
Prý toho nelze dosáhnout, prý je to těžký boj.
A já Vám říkám, že to jde. Zažila jsem to…
„I takové dny jsou, kdy rána za ranou…“ znělo mi v uších. A takový byl i ten můj. Přišla jsem domů, zhroutila se do pelíšku a přemítala, proč se mi to stále děje. Situace, které mě naprosto ovládají, způsobují ve mně zmatek a potřebu někomu vysvětlovat, že to tak není, že to tak nemám, že taková nejsem, že, že, že… Začarovaný kruh.
Zavřela jsem oči, dokola si promítala situaci, kterou jsem nezvládla a cítila, jak se mi srdce svírá bolestí, křivdou a smutkem.
Ovládlo mě to!
V ten okamžik se ve mně všechno zlomilo a já se rozhodla to udělat jednou úplně jinak.
Nedovolím nikomu a ničemu, aby uzavřelo mé srdce. V nejtěžších chvílích ho otevřu dokořán a vyšlu tu nejmocnější vlnu odpuštění, jaké jsem jen schopná a obejmu jí každého člověka i situaci, jež mě zraňují…
Viděla jsem, jak se mé srdce rozevřelo a vyslalo světelnou vlnu odpuštění, která obalila celou situaci i s člověkem, kteří mi „způsobili“ zmatek.
A pak se to stalo. Přišla úleva, odproštění bez zaháčkování. Byl tam už jen klid a ticho.
Na druhý den se konalo překvapení, které jsem neočekávala. Prosba o odpuštění z druhé strany.
Takže za mě: Jde to a funguje to!
