Svůj život jsem tenkrát ode(vzdala)…

I když je to už hodně let zpátky, vybavuji si silně tu chvíli, kdy se můj život se vším, co v něm doposud bylo, rozpadl na kousky – nezůstal kámen na kameni – rozpadlo se manželství, přišla jsem o práci, o střechu nad hlavou a nezůstalo nic z toho, co mě do té doby definovalo a fungovalo.

Ale dostala jsem ten největší DAR. Uprostřed té (s)pouště jsem začala pomalinku nacházet cestu k sobě. Uvědomila jsem si, že jsem žila ze své mysli, nefunkčních programů, všudypřítomného strachu, neustálé kontroly, co nešlo donekonečna udržet. Mé ego se sice nechtělo vzdát své nadvlády, ale takový život mě nebavil. Byl příliš zatěžující a předvídavý. A tak jsem si dovolila to před lety nevzdat, ale odevzdat.

Pustila jsem kontrolu nad vším a nechala, aby se věci udály. Pamatuji si, jak se uprostřed mě objevilo silné světlo, které mnou vibrovalo ještě několik minut.

Tady, v tomto místě, času a prostoru započala iniciace odevzdání a doslova můj jiný život. Silné propojení, bezmezná důvěra, odevzdávání na každém kroku, procházení dalšími novými strachy. Krok za krokem, bez půdy pod nohama, která se tvořila jako by zázrakem v prostoru důvěry, že se všechno zavčas poskládá.

Přišla nová práce, nový domov, noví lidé, nové příležitosti, zkrátka nové cestičky do všemožných míst, kam by mě má mysl určitě nezavedla, a ne vždy se mi tam chtělo.

A jak to vidím dnes? Znáte ten pocit, kdy si uvědomíte, že tvoříte život z ničeho zvenčí, a přesto z něčeho, co vás přesahuje?

Že chcete být tou fyzickou nádobou pro lásku, světlo, lehkost, obohacování, radost, nadšení, porozumění a touhu manifestovat tak dlouho, jak to jenom půjde. A děláte to jen z čirého potěšení, že tohle jste si sem prostě přišli vyzkoušet, a odžít na vlastním těle.

Stačí, když seberete odvahu a odevzdáte všechno, co vás trápí nebo tíží, a necháte věcem dít se. Začít můžete odtud a třeba těmito slovy:

Milý Zdroji, odevzdávám ti své tělo a svou mysl, abys mohl konat zázraky skrze mě, pro mě, pro můj život, mou rodinu i druhé, které miluji. Ať pocítím tvůj dotyk ve svém životě tím nejlepším možným způsobem a pro mé nejvyšší dobro. Děkuji, děkuji, děkuji. Tady jsem.

Přeji vám na vaší cestě jen to, co si sami dovolíte a pro sebe vyberete. I v tom je kus odvahy.